Když večer pláčou dávné zimy, vzpomínky rýpou do peřiny. Pálí jak ruce opařené mučivé plány nezdařené.
Když večer spočine v náruči ticha, přítomnost čistá poklidně dýchá. Rozvoní mysl, prozáří stín odvaha k cestám neznámým.
