Archiv článků
11.10.2014 00:09
Bílá je sobota bílá
a milostivá.
Můj věčný neklid zaoblila.
Tichá je sobota tichá,
když v nebi
se nadýchaná kaše míchá.
Spavá je sobota spavá,
na chvilku usnou
i dítka nedočkavá.
01.10.2014 20:34
Odletěli černí ptáci.
Nemávala jsem,
byla jsem asi v práci
-----
Tma vetřela se po ránu,
nežiju v rovině,
raději uberu
pár kilometrů v hodině.
-----
A kašel mlátí na (o) dveře.
Vezmu si holiny,
do džungle plevelu
jdu hledat zeliny.
30.09.2014 21:05
Venku lije,
v hlavě bije
na poplach.
Že mám asi
těžké časy
na patách.
Rychle žiji,
zvony bijí
pozpátku.
Proč si pořád
zkouším
tuhle oprátku?
12.09.2014 03:56
Jen krátce
usnu po pohádce
a výtah noční
pak vysadí mě
na zastávce
Popůlnoční.
Prst na knoflíku
zaháním můru
od světla na budíku
a čekám
na další spoj vzhůru.
15.08.2014 00:38
Když prohlédneš světlo,
co halilo temnotu,
dno ukáže plochou netečnou tvář.
Když prolomíš starou
prostinkou slepotu,
kus pravdy zas opustí depozitář.
To skladiště tajných
úlomků z nás,
co poskládat trvá život či víc,
co pasují někdy
až za dlouhý čas.
Jsou najednou tam, kde nebylo nic.
26.07.2014 11:39
Bůh v mém srdci se někam schoval.
Ještě nemám oči, které umí vidět,
mé uši neslyší tu slabou tichou píseň,
srdce se cítí prázdné.
Jen stálé doufání, že se někde skrývá
a bolest dozní jako melodie tklivá,
že ukončí ji probuzení rázné,
že spadne z prsou tahle věčná tíseň,
že dokážu se k životu zas...
10.07.2014 02:30
Studánko čistá
jsi plná krásy
nebeských tónů.
Král na svém honu
žízeň svou zhasí
v lůně tvém dozajista.
Rozdělá hlínu,
vystaví tobě
malebný stánek.
Chladivý vánek
dopřeje sobě
u jeho stínu.
Studánko čistá,
strážkyně místa,
růženko pětilistá.
29.06.2014 15:22
Přichází ze světla
zítřků, co nebolí,
šťastná a rozkvetlá
dokáže cokoli.
Šťastná je s tím, co je,
drží své opratě,
nechodí do boje,
nerada závratě.
Rozkročmo na vahách,
šepoty v uších mých,
oči mé v zahradách
hledají v očích TVÝCH.
23.04.2014 06:33
Spíš volném pádu
ztrácím půdu,
nemám vládu.
Ruce hladí,
ruce bijí,
kůže hadí,
slova zmijí.
Strach mám slyšet,
strach mám vidět,
strach mám padnout,
dál se stydět.
Krajino neznámá,
hlubino pod náma,
co mě tam čeká?
Let do daleka?
Koruna starověká?
Stezka pro člověka.
15.04.2014 20:28
Když večer pláčou dávné zimy,
vzpomínky rýpou do peřiny.
Pálí jak ruce opařené
mučivé plány nezdařené.
Když večer spočine v náruči ticha,
přítomnost čistá poklidně dýchá.
Rozvoní mysl, prozáří stín
odvaha k cestám neznámým.
Záznamy: 21 - 30 ze 49
